Příjezd do Ruahy

Náš řidič Michael Zayumba je sympatický starší chlapík. Při večeři z něj vylezlo, že je mu 59 let a má 30 letou dceru na vozíku a další dva syny a dceru. Žijí v Dar es Salaamu.

Iringa má kouzelné okolí skalnatých kopců posetých červenobílými balvany, zarostlými žloutnoucími listnatými stromy. Je to docela velké město a sídlí tam biskup, takže je tam katedrála. Po cestě jsme ciděli i hodně pravoslavných kostelů.

Zastavili jsme se na oběd v restauraci, kde obsluhují hluší lidé. Na jídelním lístku byly znaky pro hluchoněmé s překladem do svahilštiny.

Cesta do NP Ruaha byla docela dlouhá, z Iringy asi 3,5 hodiny.  Cestou ubývaly vesnice a zhoršovala se silnice. Kolem byl místy docela hustý buš se žlutozelenými listnáči, zelenými akáciemi a mohutnými baobaby. Některé měly plody.

Viděli jsme cestou pár kusů kudu, asi tu jsou docela hojní.

Gate byla dost spartánská. 

Kolem visely lapače na mouchy tse tse. Naštěstí nás žádná nekousla.

Sjeli jsme z mostu přes řeku Great Ruaha.

Ve vodě byli krokodýli, proti proudu se na ostrůvku pásli hroši. Nad námi létali orli jasnohlasí.

Jeli jsme na vyhlídku nad řekou.

Pozorovali jsme impaly  a dva pěkné kusy kudu (laně). Z vyhlídky jsme viděli čápy sedlaté, nesyty a jednoho zejozoba. A kladicouše a husy egyptské. Všechno jen dalekohledem. 

Cestou k našemu ubytování jsme viděli párek žiraf.

Bydlíme v chatách Ruaha Bandas. Jsou dost spartánsky zařízené, je to nejlevnější ubytování v parku. Ale máme postel, moskytiéru, záchod a tekoucí vodu, tak co. Chaty stojí u řeky, ale není na ní moc vidět. Na druhém břehu se páslo stádo slonů.

Ubytovali jsme se - já jsem si donesl do chatky svůj uzlíček se špinavým prádlem z letadla, víc toho nemám -  jeli jsme na večeři. 

Cestou jsme měli velkou kliku. Přes cestu procházela levhartí samice. Šla po cestě před námi a pak zatočila směrem k řece.

Chvilku před západem slunce jsme narazili na sloní rodinku, která se přesouvala ve směru cesty. Párkrát jsme popojeli a prohlédli si slony dosyta ze všech stran.

Večeři jsme měli v restauraci pár kilometrů po proudu. Měl jsem skvělý salát z rajčat, avokáda a cibule s octem, hunsně přesolenou kuřecí polévku (nedojedl jsem) a ucházející steak s hranolky. Po večeři jsme se vrátili do Ruaha Bandas. Vypral jsem mýdlem zamřelé prádlo z letadla, prádlo ze dneška jsem pověsil vysmrdět a teď edím nahý v bandě a píšu deník. Byl to dobrý den.