Dopolední safari v Selous

Dnes jsme podnikli celodenní game drive. Vstali jsme po sedmé ráno.

Projížděli jsme kolem mohutné řeky Rufiji. Od zátoky k zátoce a pak kolem jezer Siwandu, Nzerakera a Manze.

Všude bylo plno života: vodní ptáci, hroši krokodýli - nikdy jsem neviděl tolik krokodýlů, jako tady.

V bušo jsme viděli nespočet impal, žiraf a pakoní. Všude bylo na co koukat.

Akáciové parky v Selous jsou kouzelné, trsy akácií se ve slunci lesknou do stříbrna a mrtvé větve na umbrella akáciích svítí jako slonovina. K tomu pálené hněď impal nebo jasně viditelné pruhy na bocích pakoňů - paráda.

Zdejší pakoně mi přijdou větší než ti v Serengeti. A také mají břicho zbarvené do hněda, což myslím ti v Serengeti nemají.

Kolem vody jsme pozorovali lžičák, čejky, zejozoby. Viděl jsem volavku obrovskou - goliath heron - a povedlo se mi jí z dálky vyfotit.

Batoh stále není. Dopoledne kolem Mwagusi

Ráno po snídani jsme jeli na letiště Msembe domluvit se ohledně batohu a night drive na dnešní večer.
Batoh opět nedopadl. Prý ho ráno zapomněli naložit do letadla Coastal Airlines. Prý zítra.
Problém je, že zítra odjíždíme z Ruahy do Mikumi. Takže se začaly vymýšlet varianty, jako řže mi batoh do Mikumi pošlou autobusem.

 Korunu všemu nasadila Leina. Volala mi, že batoh pošlou do Mikumi - Martha prý zajistí, aby se určitě naložil, a manager z lodge ho vyzvedne a v lodgi na mě bude čekat. A prý mě to bude stát 50$ / něco za Marthu, něco za managera. Byl jsem už dost naštvaný, řekl jsem Leině, že nic platit nebudu a ať se domluví se Stellovou. Tak se snad domluvili.

Jeli jsme na game drive kolem hory Kimila Matonge. Cestou jsme viděli pár skupinek slonů a konečně jsem vyfotil zoborožce.

 V lesích kolem hory jsme toho moc neviděli. Je tam špatná viditelnost, všude křoví a stromy. Zahlédli jsme antoilopy losí - elandy, ale hned zase zmizely v lese.
O kus dál Igor objevil sloní rodinku, kerou jsme si vychutnali.

Nejlepší část dopoledního safari byla oblast kolem řeky Mwagusi. Řeka byla místy úplně vyschlá.

Kolem řeky se procházela stáda slonů, kudu, žirafy a impaly.

Viděli jsme jednoho velkého samce, jak se vyvaluje v bahně. Pak vylezl a přecházel koryto řeky přímo před námi. Byl to nejsilnější a největší býk, jakého jsme dosud viděli.

Krajina za Mwagusi je nízká, rovná, bez vysokého buše. Kolem řeky rostou vysoké palmy dumy thébské. Viděli jsme dvě sloní rodiny docela zbízka, sloni na tři metry. Nemělo to chybu.

Cesta byla místy docela zarostlá a špatně průjezdná, v jednu chvíli to autem hodilo tak, že jsem Petera praštil foťákem do bhlavy.

Na oběd jsme dojeli až něky kolem třetí. Po obědě jsme vyrazili do jižní části parku. Jeli jsme podél řeky. Viděli jsme plno hrochů a velká sloní stáda.

Bohužel jsme neviděli žádné šelmy. Nazpátek jsme se vraceli přes náhorní plošinu zarostlou bušem a baobaby, kde nás strašně žraly mouchy tse tse.

Před večeří jsme zajeli k bývalému přívozu a k mostu přes Ruahu.

Příjezd do Ruahy

Náš řidič Michael Zayumba je sympatický starší chlapík. Při večeři z něj vylezlo, že je mu 59 let a má 30 letou dceru na vozíku a další dva syny a dceru. Žijí v Dar es Salaamu.

Iringa má kouzelné okolí skalnatých kopců posetých červenobílými balvany, zarostlými žloutnoucími listnatými stromy. Je to docela velké město a sídlí tam biskup, takže je tam katedrála. Po cestě jsme ciděli i hodně pravoslavných kostelů.

Zastavili jsme se na oběd v restauraci, kde obsluhují hluší lidé. Na jídelním lístku byly znaky pro hluchoněmé s překladem do svahilštiny.

Cesta do NP Ruaha byla docela dlouhá, z Iringy asi 3,5 hodiny.  Cestou ubývaly vesnice a zhoršovala se silnice. Kolem byl místy docela hustý buš se žlutozelenými listnáči, zelenými akáciemi a mohutnými baobaby. Některé měly plody.

Viděli jsme cestou pár kusů kudu, asi tu jsou docela hojní.

Gate byla dost spartánská. 

Kolem visely lapače na mouchy tse tse. Naštěstí nás žádná nekousla.

Sjeli jsme z mostu přes řeku Great Ruaha.

Ve vodě byli krokodýli, proti proudu se na ostrůvku pásli hroši. Nad námi létali orli jasnohlasí.

Jeli jsme na vyhlídku nad řekou.

Pozorovali jsme impaly  a dva pěkné kusy kudu (laně). Z vyhlídky jsme viděli čápy sedlaté, nesyty a jednoho zejozoba. A kladicouše a husy egyptské. Všechno jen dalekohledem. 

Cestou k našemu ubytování jsme viděli párek žiraf.

Bydlíme v chatách Ruaha Bandas. Jsou dost spartánsky zařízené, je to nejlevnější ubytování v parku. Ale máme postel, moskytiéru, záchod a tekoucí vodu, tak co. Chaty stojí u řeky, ale není na ní moc vidět. Na druhém břehu se páslo stádo slonů.

Ubytovali jsme se - já jsem si donesl do chatky svůj uzlíček se špinavým prádlem z letadla, víc toho nemám -  jeli jsme na večeři. 

Cestou jsme měli velkou kliku. Přes cestu procházela levhartí samice. Šla po cestě před námi a pak zatočila směrem k řece.

Chvilku před západem slunce jsme narazili na sloní rodinku, která se přesouvala ve směru cesty. Párkrát jsme popojeli a prohlédli si slony dosyta ze všech stran.

Večeři jsme měli v restauraci pár kilometrů po proudu. Měl jsem skvělý salát z rajčat, avokáda a cibule s octem, hunsně přesolenou kuřecí polévku (nedojedl jsem) a ucházející steak s hranolky. Po večeři jsme se vrátili do Ruaha Bandas. Vypral jsem mýdlem zamřelé prádlo z letadla, prádlo ze dneška jsem pověsil vysmrdět a teď edím nahý v bandě a píšu deník. Byl to dobrý den.